Titanfall 2 - Cooper. Jack Cooper.

Ač nejsem zrovna velký fanoušek military shooterů aka moderních FPS, poměrně vytrvalý proud supelativů ze všech stran, nadnášejících kampaň T2 někam směrem k výšinám těch nejlepších v žánru a nebojících se přirovnávání k Half-Lifu nebo Portalu, mě ve spojení s dobrou cenou přece jen udolal. A já neodolal. A teď, když je singl T2 za mnou, tak pokud se nepustím i na nějakou delší dobu i do jeho slibně vypadajícího mulťáku, těch osm stovek možná nebyly zas až tak dobře utracený peníze, jak jsem původně po těch nadšených ohlasech čekal...

Řemeslnou stránku FPS má Respawn po letitých zkušenostech jeho "jádra" poměrně v malíku, takže T2 se bez debaty i díky stabilním 60fps mimořádně příjemně ovládá a feeling z akce i střelby je výborný. Totéž pak platí i o velmi svižném pohybu, včetně všech těch wallrunech, skocích za použití vždy použitelného jetpacku, díky kterým společně s otevřenějším prostředím umožňuje většina přestřelek ve hře sandbox přístup v duchu Halo, na což i AI zvládá většinou přijatelně reagovat. A byť hra běží na již letitém Source enginu, zvládá po většinu doby jeho vrásky (geometrie, nasvícení) víc než zdatně maskovat makeupem moderních efektů, dobrou IQ (vzdor dynamického rozlišení, lítajícím občas viditelně někde mezi 1000p až 1080p) a především naprosto stabilním snímkováním, držícího ho se 60ky se zarputilostí do klacku zakousnutého pitbulla. Pokud pominu ne zrovna dvakrát zajímavou a nápaditou výtvarnou stránku, díky které je to místy až vyloženě ošklivý, po řemeslné stránce není čím Respawn za T2 peskovat a je na místě jen chválit. Za ovládání, feeling z něj a snímkování, hodně chválit.

Už od dob Half-lifu sice skákání v FPS fakt moc nemusím, ale nestěžoval bych si tady ani na to poměrně častý skákání, protože je jednak na FPS poměrně dobře vyřešený a představuje víc zpestření, než opruz, a druhak Respawnu omožňuje akci oživit jinýma herníma mechanikama a líp tak i pracovat s pacingem, kterej mimochodem je taky slušně trefenej a kampaň bez větších zádrhelů pěkně odsýpá od začátku až do konce. Byť fanouška skákání v FPS ze mě ale ani T2 neudělá a nevidím v něm mechaniku, jakou by bylo potřeba v současné chvíli pro její "objevnost" a modernost montovat do každé druhé FPS, potud prostě všechno dobrý. A ať nežeru, tak i včetně designu enkounterů s enemákama, který jsou v některých levelech díky otevřenosti herního prostředí, umožňujícím sand box přístup, opravdu poměrně zábavný. Sice bych to všechno považoval dneska už tak nějak v FPS za standard, ale co jsme si, to jsme si... :-). Prostě potud dobrý.

Problém mám s tím, co by mělo nad rámec řemeslného provedení T2 odlišit od zbytku dnes notně početného FPS stáda...a tady, tady už to žádná sláva není. Příběh je fakticky jen dohromady nějak pospojovaná hromada, sice funkčních, ale pořád jen klišé, bez jediné alespoň něčím zajímavé postavy na jakékoliv straně. S výjimkou snad jedině mého hlavního titána BTho, který sice na rozdíl od VŠECH lidských postav má aspoň náznak nějaké a někam se vyvýjející osobnosti, ale zmiňovat v jakékoliv souvislosti s ním Asimova (jak to někteří Titan fans dělají) a jeho práci s robotikou, je úplná ptákovina, protože BT, jako "robot" zabíjející lidí na potkání po desítkách v každé úrovni hry, nemá s žádným z jeho robotických hrdinů nic společného, o zajímavosti a psychologii nemluvě. Alespoň nějaký náznak osobnosti a vývoje tu nicméně aspoň u něj je a je tak pohříchu jediným, koho si ze hry pamatuji. Záporáci jsou zhruba stejně zajímavý, jako charakter trefně ilustrující jméno hlavního hrdiny, Jack Cooper...takže ano, zajímavý nejsou včetně Jacka Coopera nijak, a jeden dobře napsaný monolog na téma nahraditelnosti lidského života někde v půlce hry na tom nic nezmění. Souboje s nimi v podobě bossfightů, na který jsem se upřímně docela těšil, se liší od soubojů s ostatními Titány jen v tom, že akorát o něco dýl vydrží a dají vám víc olova do těla. Nějakej zajímavej nápad nebo mechaniku aby v nich člověk ovšem pohledal a jakmile sejdou z očí, sejdou okamžitě i z mysli. Enemáci jsou pak obecně vůbec hrozně nevýrazní a bez jakéhokoliv když už ne nápadu v útočném chování, tak alespoň nápadu ve vizuálním provedení, jež by je posunul trochu někam blíž směrem k ikonickým Hellgastům, Impům, zombíkům nebo náckům, což platí ve stejné míře i o zbraních. Těch je tu sice pro Coopera na každém kroku i skoku s prominutím plná prdel, ale od těch stokrát viděných v ostatních FPS a military shooterech se prakticky (s výjimkou těch pro BTho) nijak neliší a moc se neliší ani mezi sebou. Pic, pic a je hotovo. Je to sci-fi, tak proč se držet v tomhle směru zadkem na Zemi?!

Některý herní mechaniky jsou sice díky dopadu na pacing kampaně a FPS perspektivě fajn, ale ani v jejich případě nejde o nic, co by už člověk neviděl mnohokrát předtím. Platí hlavně o vyzdvihovaném přepínání mezi dvěma světy, resp. tady časovými rovinami, doslova za běhu (i skoku), na kterém stojí pár kvazi (hra je za vás vyřeší nápovědou) exploračních hádanek a přestřelek. Samotná mechanika je tu sice opět řemeslně zvládnuta na jedničku a optikou FPS působí v běhu dobře, ale není to nic, co bych už neviděl jinde mnohokrát před tím a v rafinovanější i smysluplnější podobě, než jen jako samoúčelnou mechaniku na jeden level. Plus teda navrch mi ještě vadily ty poměrně častý loadingy, narušující tempo hry a oddělující od sebe neprostupně části hry, kouskující tak herní svět archaickým způsobem jen na souhrn "levelů" a "teleportující" vás narací nevysvětlitelně z místa na místo. To je přeci už jenom věc, která by dneska díky rychlosti streamingu všeho neměla mít v singl kampaních místo. Proč násilně takhle vytrhávat hráče násilně z rozjeté jízdy herním světem a vracet ho zpátky do křesla doma...

Takže když všdchny předchozí řádky projedu optikou čoček sumarizace, zbude mi tu bez MP výborně ovladatelná, slušně zábavná a dobře odsýpající i zajímavě dávkovaná SP kampaň na 7-9 hodin, tažená vpřed hodně obehranou story, osedlanou naprosto nevýraznými postavami, postrádající navíc i nějaké výraznější a aspoň trošku zapametovatelné enemáky, zbraně i vlastní nápad. Úplně vyhozený peníze to tak zas úplně určitě nebyly, ale v očích očekávání, notně rozšířenými všemi těmi superlativy a hodnoceními, hlásající "nejlepší FPS kampaň posledních let", jsem toho prostě a jednoduše čekal víc. O dost víc, protože ve výsledku na pořádnej "counter" posledního Blaskowitzova úderu náckům na solar Cooper, Jack Cooper, tolik potřebné vlastní koule nemá.