Canis Canem Edit - Škola "Hrou"

Cesta do hlubin študákovy duše, jak si ji Čuřil a spol. nepředstavovali ani v těch nejdivočejších snech aneb Cesta do hlubin študákovy duše podle Rockstaru.

Mater semper certa est.

Děti nejsou vždy těmi hodnými, roztomilými, nezkaženými a upřímnými andílky, jak se mnohdy milně traduje. Za určitých okolností a od určitého věku dokáží naopak být pěkně zákeřnými, prolhanými, vypočítavými, škodolibými a nezkrotitelnými spratky. GTAčky ostřílení provokatéři z Rockstaru (RS) to velmi dobře vědí a nebojí se to použít a předhodit v rouše kontroverznosti hráčské obci. Které, které prostě zase nezbude nic jiného než poslušně srazit paty a uznat, že Rockstaři můžou být sebevětší a sebevypočítavější provokatéři, ale hry prostě a jednoduše dělat umí. S lehkostí, grácií, jistotou a nezaměnitelným stylem, o kterých si prakticky všichni jejich plagiátoři můžou zatím nechat jen zdát.

A Canis Canem Edit (dále prostě jen Bully aka americký název hry) svůj rockstáří rukopis a původ nezapře ani na vteřinu. Prakticky od začátku na vás vyrukuje s pro RS tolik typickou prezentací, která je dobře známa všem fanouškům GTAčka a obecně skoro všech post GTAčkových her od RS. A jakmile doběhne tradičně vynikající intro, je jasné, že při inspiraci GTAčkem nezůstalo jen u prezentace. 

Omne principium grave.

Nejdřív se ale s někým seznamte; Jimmy Hopkins, 15 let, vzpurný, holohlavý, drzý a vytočený. Poslat vás vaše matka proti vaší vůli na rok na jednu z nejhorších škol, jen aby si s vaším novým otčímem mohla chvíli pěkně užívat, byly byste taky. Vytočení. Přinejmenším. A moc by vás asi neuklidnilo zjištění, že ten váš roční domov vede ředitel s mesiášovským syndromem, sekunduje mu zakomplexovaná, nadržená sekretářka, stravu zajišťuje něco...co vypadá jako žena, přičemž jméno Edna tuto tezi silně podporuje, a učit vás budou učitelé, co pro mindrák či flašku nejdou nikdy daleko. A společnost vám budou dělat šprti, ranaři, zparchantělí jedináčci a rozdávačné dívčiny. Útulnější panoptikum bizarnějších postaviček aby člověk pohledal.

Non scholae sed vitae discimus.

A jen co na tohle s Jimim na vlastní kůži přijdete, bude vám jasné, že Bully si z GTAčka nepůjčilo jen prezentaci, ale prakticky celý koncept. Škola, neškola, Bully je prostě a jednoduše v základu GTA jak vyšité. Jistě, zabíjet na sto způsobů se tu nebude a rozloha je rovněž citelně komornější, ale už od začátku jsou mechanismy GTA všudypřítomné a ve školním mikrosvětě překvapivě i spolehlivě funkční. Tady jste vy, Jimmy Hopkins, tady je areál školy, tady jsou třídy ve kterých se učí, tady jsou hodiny, které máte navštěvovat, tady jsou příběhové mise, tady jsou vedlejší příležitosti k vyblbnutí a tady jsou základní, docela benevolentní pravidla...a dělejte si, co chcete. Příležitostí je od začátku víc než dost. Vyvíjející se interakce se spolužáky a zvláště spolužačkami (ano, dojde i na francouzáky:)), vykrádání šatních skříněk, sbírání skrytých předmětů, vyvolávání bitev s jídlem, plácání ženských po zadku, šikanování slabších spolužáků, nakupování oblečení, příležitostné vydělávání si, to je jen zlomek z možného trávení volného času v Bully. 

Učební hodiny (u každého předmětu je jich pět) pak probíhají dvakrát denně formou tu více (angličtina, tělocvik, chemie, focení), tu méně (umění, nakupování) zábavných miniher, přičemž úspěšné absolvování každé z nich nějakým způsobem rozšíří rejstřík vašich dovedností a předností. Chcete mít z Jimmiho bitkaře? Choďte na tělák. Chcete mít úspěch u bab? Pak se věnujte umění. Chcete se umět vykecat z nepříjemných situací? Angličtina. K čemu ty další si už v případě zájmu se zvědavostí v ruce objevíte sami. Co se ve škole naučíš, v životě jak když najdeš. A využiješ. Včetně příběhových misí, kde se bude zdravotní bonus za francouzáka nebo nějaké ty nové chvaty, zcela určitě hodit. Ne, že by byli nějak zvlášť obtížné, ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti prostě platí i na půdě Bullworth Academy. Obsahově jsou sice veškeré mise poměrně klasické (krást, mlátit se, doprovázet, šikanovat, bavit ženský, sbírat, zachraňovat, zajišťovat apod.), ale ono školní prostředí a školní propriety jim přeci jen půjčují punc novosti a neokoukanosti. 

Hīc sunt leōnēs!

Což platí i o pravidlech, která herní obsah rámují. Jste ve škole, takže potulování mimo třídy se v době výuky netoleruje a po večerce venku taky nemáte co dělat. Sic vás školní zřízenci lapnou za ucho a dovedou do hodiny, na internát nebo k řediteli, kterému za trest budete sekat trávník (či později zametat sníh). Naštěstí pravidla jsou v hrách od RS většinou jen od toho, aby se dala úspěšně porušovat, takže zřízencům není problém dupnout na nohu a vzít roha, případně se někam schovat. Pravda, to neustálé utíkání/ schovávání se před nimi a dávání si na ně pozor je poněkud otravné. Zvlášť, když třeba plníte nějakou misi a zvlášť, když vidíte, že tyhle pravidla částečně trochu nedomyšleně neplatí tak úplně i pro ty ostatní. A brát v potaz musíte i skutečnost, že Jimmi Hopkins je sice grázlík, ale ne grázlík formátu Tony Vercetiho či CJe, takže potřebuje i spát, jinak se vám krátce po půlnoci sesype. Mise, nemise. Což vás společně i s ostatními pravidly sice občas otráví, ale pomáhá to Bully udržet si i přes notné kopírování GTAčka vlastní identitu.

Alespoň do konce první kapitoly hry. Po ní možná s překvapením zjistíte, že mikrosvět školy je jen dílčí součástí ne zrovna malého světa kolem ní, do kterého já vám postupně povolen vstup. Lehce stereotypní kolorit misí, učení a flákání se na hranici školních pravidel ustupuje do pozadí a Bully naprosto nenásilně otevře náruč dalšímu obrovskému kvantu možností toho, co můžete dělat a co prozkoumávat. Mimo školu. Venkovské městečko, rozkládají se kolem Bullworth Academy je plné přesvědčivého života, malebných zákoutí i příležitostí pro nebojácného, podnikavého grázlíka Jimmyho formátu. Pohyb po pěších či skateboardu nahradí jízda na kolech a školní pravidla pro změnu z části pravidla dospěláckého světa, ve kterém si díky přítomnosti policajtů taky nebudete moci dovolit nějak vyskakovat, nechcete-li být jimi otravováni. Nicméně přesto, že po otevření herního světa vskutku překvapivě zjistíte, že Bully si možnostmi ničím s GTAčkem příliš nezadá a puštění vás mimo školu herní náplň v kýžený okamžik příjemně oživí, přeci jenom tímhle krokem Bully tak trochu ztrácí i kus vlastní výjimečnosti, kterou ji uzavřené školní prostředí propůjčovalo.

Nihil novi sub sole.

A stane se v podstatě nepokrytě regulérně skoro dalším gtačkem. Zmizelo explicitní násilí, auta, motorky, letadla, štětky, vulgarity a všechna taková ta pikantní omáčka, co ke GTA patří. Přibyl komplexnější soubojový systém z The Warriors, disponující spoustu pohybů a příjemných vychytávek v podobě kupříkladu poraženého zesmněšňujících fatalit. Řady noviců rozšiřují i střídající se roční období a velmi povedený „depth of field“ efekt, který propůjčuje solidně detailní grafice Bully punc filmovosti a dělá z ní nejlépe vypadající hru od RS. Na PS2. Zůstala poněkud ne zrovna spolehlivá kamera (zvláště pak v interiérech se občas odráží od stěn jak pingpongový míček), kolísající snímkování, dokonalý soundtrack, výborné namluvení, smysl pro humor a cynický satirický podtón. I když u posledně jmenovaných mohli RS víc přitlačit na pilu, protože na nich samotný příběh hry stojí a mimo ně nemá zas tolik co nabídnout.

Finis coronat opus.

Nic z toho, co přibylo, nic z toho co zmizelo ani nic z toho co zůstalo, nemění ani společnými silami nic na tom, že Bully prostě nabízí hráčům ve výsledku v podstatě to samé, co jejich oblíbené/ nenáviděné GTAčko. Forma se trochu změnila, herní podstata zůstala stejná. Svoboda, možnosti, nespoutávaná prostá zábava v přesvědčivé iluzi virtuálního života. Stejně bohatá, ale především stejně kvalitní a skoro i dlouhá. A byť RS možná trochu příliš vykrádají s Bully sami sebe, mě nezbývá než opět poslušně srazit paty a uznat, že Rockstaři můžou být sebevětší a sebevypočítavější provokatéři, ale hry prostě a jednoduše dělat umí. S lehkostí, grácií, nezaměnitelným stylem a jistotou, o kterých si prakticky všichni jejich plagiátoři můžou zatím nechat jen zdát.

Slovní hodnocení: Veni, vidi, vici. Můžou si opět říct u Rockstaru, neb opět dobyli nové teritorium se svou osvědčenou a několikrát použitou zbraní v podobě konceptu GTAčka.


Článek původně vyšel na české odnoži papírového i webového herního magu Gamepro krátce po vydání hry na PS2.



Poznámka dneška. Nejlepší, nejkontroverznější, nejodvážnější a na závěr takového menšího retro seriálu Rockstar a jejich Nej ještě přidávám i při pohledu zpětně ještě poslední Nej kousek v podobě toho nejpřekvapivějšího. Rockstaři opakovaně ukázali, že kvalitní hry nejen umí, ale umí s výběrem toho, do čeho se pustí i pořádně překvapit. Nebo to aspoň na vrcholu svých sil v době PS2 éry uměli. Byť ba samozřejmě málokdo řekl víc než popel, kdyby jen vypouštěli jedno další GTA za druhým, tak oni ne...a ne přestat zkoušet na ten svůj koncept roubovat nečekané, přičemž vrcholem téhle snahy je právě Bully. Po všech těch pravidly nespoutaných akčních GTA divočinách, brutálním Manhuntu a syrovém Warriors, se vrátit zpátky do školních lavic, plných učení a v porovnání s předchozími věcmi relativně mírumulovnému obsahu, to přeci jenom ve své době čekal málokdo.