Zavřete oči (ne doslova, samozřejmě) a zapněte představivost. Nechte se chvilku na jejích vlnách vést mimo pohodlnou náruč výdobytků urbanistické civilizace, v níž se nacházíte. Místo ní si nechte fantasií zespodu na víčka promítnout lány zářivě zelené, měkce poddajné trávy, rámované v bocích svévolně si rostoucími stády stromů, jejichž koruny se za ševelení svých větrem čechraných listů a jehličí rytmicky houpou pod jeho taktovkou. Exhibici stovek odstínů zelené narušují jen občasná jezírka vody či písku a modrá klenba nad vaší hlavou, prošívaná tu a tam bělošedými chuchvalci mraků. Všude kolem vás jen ticho a klid. Mír. Ano, na golfových „greenech“ je krásně. Ale neb jde ironicky taktéž o jeden z výdobytků naší urbanistické civilizace se vším všudy, výlet na ně bez zavřených očích a pilně pracující představivosti není dostupný pro každého, takže zas hezky otevřete oči a zpátky mezi zdi. Zpátky do reality. Do reality, která je naštěstí plná králičích děr, z nichž některé jsou sto zavést vás zpátky skrz představivost druhých na „green“ do náruče uklidňující modrozelené. Všechny. A s otevřenými oči. Což nás menším obloukem přivádí k jedné z nejspolehlivějších „pilulek“, vedoucích skrz králičí noru na kýžený „green“, osvědčené Soňácké golfové sérii pro všechny, Everybody´s Golf.
Oblouk od Everybody´s Golfu, jakožto série, k Everybody´s Golfu: World Tour, jakožto nejaktuálnějšímu přírůstku do série, už vám i sobě stavěti netřeba, neb popis jeho rovná se popisu celé série, takže se můžeme tomu next-gen a PS3 only novorozeněti podívat rovnou do plenek. A ano, je to stejně jako všichni jeho starší bratříčci zase „kluk“, což fanoušci série okamžitě můžou číst jako „přístupný, arkádový a návykový golfík pro všechny“. Žádný z uvedených trademarků série přechodem na výkonnější hw neztratil ničeho ze svého kouzla, což přeloženo pro ty, co si se sérií ještě netykají, znamená, že vás čeká lehce infantilní a osobitá kartoonová prezentace, jíž dominují do mangy říznuté deformované charaktery, dále pak klasicky arkádová, ale stále spolehlivě motivující struktura hry a v neposlední řadě jednoduše pochopitelný, přístupný, ale zároveň komplexní herní systém, který hru zpřístupňuje skutečně prakticky pro všechny, ale dává zároveň vyniknout zkušenosti i dovednosti. Uff. Teď pěkně jedno po druhém.
Prezentace EG je zcela nezpochybnitelným, roky patentovaným a okamžitě viditelných rysem hry, který každého, kdo s někým s rodinky měl již tu čest na první pohled pleskne přes oči s výmluvným pokrčením ramen, doprovázeným „Jo, tak jsme bratři, a co ?“. A...nic. Byť by možná někteří rádi viděli na novém hw něco reálněji vypadajícího, styl EG je ještě stále natolik odzbrojujícně kouzelný a přítulný, že nejde než nemávnout na realitu rezignovaně rukou, ať si jde hledat štěstí jinde. Prostředí jednotlivých hřišť je samozřejmě mnohem detailnější, živější, rozsáhlejší, hezčejc nasvícenější a výrazně HDčkovější:) než v minulém dílu série pro PS2, ale okamžitě na první pohled poznáte, že tohle je stále klasický EG. V době, kdy je krize identity na denním pořádku, to ostatně občas není až tak od věci. Své v identitě samozřejmě dělají stylově stále stejně podané postavy s jejich stále stejně odzbrojujícími komickými výstupy a hláškami, díky kterým si je prostě zamilujete, a které tím vnáší do hry tolik na náladu a celkové vyznění hry působící nadhled, odlehčení a pohodu. Díky kvalitnější grafice jsou ještě roztomilejší než dřív, byť pak o to víc zamrzí, že jejich sestava je znatelně chudší než minule a žádná velká camea postaviček z jiných soňáckých her se tak příliš nekonají.
O něco víc pak ještě zamrzí, že redukční dietou při přechodu na nový hw neprošla jen sestava hratelných charakterů, ale i struktura hry samotné. Ta je opět postavena v duchu herního „klasicimu“, vycházejícího z arkádového pojetí celé série. Lapidárně řečeno, absolvujete postupně jeden turnaj za druhým, dokud si vítězstvím na nich nezajistíte postup do další, náročnější série turnajů. Ten pak vede jen přes „mrtvolu“ vyzyvatele, s kterým se budete moci pustit „do křížku holemi“ (obojí notně obrazně řečeno samozřejmě) až poté, co vyhrajete příslušný počet turnajů ze stávající série. Překřížení holí v podání EG vypadá tak, že jednoduše hrajete s vyzyvatelem pět jamek a ten, kdo na většině z nich vyhraje, ten....prostě...vyhrál. Odměnou za vítězství není jen postup do další úrovně turnajů, ale i zisk další hratelné postavičky do party v podobě poraženého vyzyvatele, čímž EG: WT spojuje dohromady dva separátní módy z minulého dílu. A čistě za sebe nemůžu říct, že by to bylo úplně ideální řešení. Motivačně se sic vidina nové postavičky promítá pozitivně do postupu skrz série jednotlivých turnajů, nicméně opticky se tím hra ochuzuje o separátní mód a hlavně vás zbavuje možnosti si dopředu vybrat/ vyhrát oblíbené postavy, s kterými budete ústřední singl mód hry absolvovat. Což přeci jen je možná trochu zbytečný opruz, který má dohru i v online módu, k čemuž se prokoušete v textu za chvíli. Teď ještě k té chudosti a ochuzování, které mají na triku i ztrátu minigolfu i golfového obchůdku, kde si člověk mohl dřív nakoupit jak lepší vybavení, tak spoustu zpestřujících drobností. Byť v posledním případě jde opět jen o ztrátu spíše optickou, neb řadu věcí tentokrát dostáváte formou loterie za vítězství v turnajích, jde opět o řešení, které je spíš krokem vzad než vpřed. Ať už kvůli oné optické chudosti, tak především i kvůli opětovné ztrátě možnosti vlastního výběru. Motivačně to sice jako v předchozím případě hraje svou roli spolehlivě, nicméně řešení předchozího dílu bylo pro mě osobně optimálnější. Stačilo nechat hráče opět táhnout vpřed turnaji především vidinou nových golfových areálů, které sice rovněž prošly redukční dietou a je jich dohromady celkem jen osm (každý po 18 jamkách), ale jsou všechny natolik povedené a jde je hrát na tolik způsobů, že na adresu jejich počtu není opravdu dvakrát důvod si stěžovat. Každý z nich dýchá kouzelnou atmosférou vlastní výjimečnosti a na každý nový se tak budete patřičně těšit, neb vám na nich prostě díky jejich provedení, designu a nechybějící identitě zkrátka s holí v ruce a zvědavostí za ušima bude dobře.
Zvlášť pak, když se k vám na nich přidají živý protihráči. Krom tradičně vynikajícího offline multiplayeru až pro čtyři hráče nabízí EG: WT i ještě lepší multiplayerové online výlety za trávou až pro 50 hráčů. Online režim sice nebyl vůbec marný ani v posledním díle na PS2, nicméně tohle je přeci jen už někde trochu jinde a způsob provedení online módu by mohl být do budoucna učebnicovým příkladem toho, jak u golfu online multiplayer dělat. Krom toho, že EG: WT jako jedna z mála her nabízí přístup do friend listu i z lobby přímo ve hře, je to především pojetí samotných lobby, čím nový EG v tomhle směru vyniká. Zapomeňte na suchopárné tabulky s jmény hráčů a kursorovou turistiku, tady máte něco mnohem lepšího. Vlastního vytvořeného avatara místo kursoru a roztomilé 3D grafické ubikace místo tabulek, v nichž můžete pobíhat a blbnout, případně samozřejmě i komunikovat s avatary ostatních přítomných hráčů. A přihlašovat se samozřejmě do organizovaných turnajů nebo zakládat vlastní, soukromé akce. Menší intermezzo, jsme-li u těch organizovaných turnajů, je nutno upozornit na menší, dříve avizovaný zádrhel při účasti v nich, který spočívá v tom, že řada z nich je podmíněna odemčením si příslušné postavičky nebo golfového areálu v rámci singlu, bez nichž se do nich nebudete moci přihlásit. To je zpětně sice opět slušný motivační faktor pro hraní singlu, ale zároveň i poměrně výrazná brzda pro ty, kteří chtějí hrát hned hlavně online. Konec intermezza a zpátky do lobby. Do lobby, kde je všechno příjemně stylové, srozumitelné a spolehlivě funkční. Chybí sice podpora voice chatu, ale po pravdě řečeno ono by snad ani mluvené slovo do té vskutku roztomilé stylovosti ani nezapadalo tak dobře, jako čistý text chat. Co skutečně chybí, je spíš možnost posílat pozvánky do lobby a přístupnější vyhledávání přátel, které je nutno vzdor přístupu do friend listu vždy dělat manuálně. Jinak spokojenost bez výhrad.
Némlich to samé pak platí herní systém samotný, který letos premiérově vedle klasického, osvědčeného třítlačítkového systému alternuje nový...ehm...třítlačítkový systém. Stejně jako starý stojí na rozmáchnutí se, určení síly úderu a následně i přesnosti úderu. Jen už u něj při potvrzování mačkáním tlačítka nebrousíte zrakem po kurzoru, pohybujícím se na ukazateli pod postavičkou, ale sjíždíte očima samotný pohyb postavy při provádění úderu. Čím větší nápřah, tím větší síla. Čím přesnější timing při kontaktu hole s míčkem, tím přesnější úder. K ruce máte samozřejmě na pomoc několik nenápadných helfrů v podobě indikátorů síly i přesnosti, takže nemusíte viset očima na každém detailu animace úderu. Chvíli trvá než si to zažijete, ale po zažití si ve většině případů padnete do noty, neb je to takové intuitivnější a reálnější, byť ne vždy úplně nejpřesnější. Pokud si do noty nepadnete, není nic snazšího, než vrátit k „baru“ a kmitajícímu ukazateli, který je s výjimkou pár turnajů vždy k dispozici a s kterým hru při správném výběru holí zvládne opravdu prakticky každý, což se dá sice říct i o novém systému, ale někdy je holt třeba stavět můstky k dalším tématům pěkně natvrdo, zvlášť když se blíží jízda oček po zákrutách textu do finiše. No, prostě k tomu „každý“ se nějak dojít muselo.
Samozřejmě fanoušci série věcí, že po zvládnutí timingu jednoduché tlačítkové sekvence „X, X, X“ nabízí systém EG celou řadu poměrně komplexních detailů a nuancí, které je záhodno postupně zvládnout, chcete-li zahrávat jamky pod „par“, ale to nic nemění na tom, že tohle prostě opravdu může hrát každý a bavit se u toho. Byť jednotlivé složky hry nejsou bez mnohdy možná zbytečných chyb, ve výsledku společnými silami vytváří ta roztomilá, veselá prezentace, herní struktura i herní systém golfík, který je snadno stravitelný a pochopitelný jak pro občasné hráče, tak i pro ty, kteří nejsou s joypadem v ruce vidět jen občas. Golfík, který díky pojetí všech třech dohromady opět spolehlivě přináší při hraní ničím nerušenou pohodu, klid a relax a zachycuje tak esenci golfu lépe, než většina těch jeho vážně se beroucích simulátorů. Golfík, který vám připomene nejen, že na greenech je opravdu krásně, ale připomene vám i proč.
Slovní hodnocení: Další velmi kvalitní přírůstek do již poměrně slušně početné rodinky pohodových, návykových golfových radovánek pro každého, lišící se od svých sourozenců jen chudším obsahem, střídmě blyštivým next-gen pozlátkem a především výborným online režimem. Stručně, jste-li fanoušky série potažmo arkádovějšího pojetí golfu, můžete i tomu nejmladšímu říct v klidu svoje ano.
Článek původně vyšel na české odnoži webového a papírového herního magu Gamepro.
Žádné komentáře:
Okomentovat