Bastion - bašta

Mám rád RPG. V podstatě dobrý RPG všeho druhu...ty, ke kterým se na začátek před jejich označení přidává J, ty kterým se na začátek přidává S a pak samozřejmě i ty, ke kterým se na to stejný místo v duchu moderního zkratkovitého vyjadřování přidává i to W. Jasně, netvrdím, že je mám rád všechny stejně, protože už nějakej ten pátek ve vesmíru, točícího se kolem mojí hlavy platí SRPG>WRPG>JRPG, ale jednoduše, když něco vypadá jako dobrý RPG, je apriori můj vztah k němu pozitivní... S, J, W pak už jen naznačují jak moc bude apriori pozitivní, kvalita samotná pak už jak moc rovnou definuje. A protože mám rád dobrá RPG všeho druhu, neušlo mojí pozornosti malé velké, ale především vynikající "indie" SWJRPG v podobě Tranzistoru od Supergiant Games...intermezzo...

...které pokud náhodou ušlo pozornosti vám a máte rádi propracovanější akčněji pojatá RPG, čerpající notně inspiraci od RPG všeho druhu...řekněme, že RPG jako třeba Vagrant Story...pak vřele doporučuji ve světle právě řečeného poslat pozornost do kouta zpytovat svědomí a po zaslouženém pokání ji upnout na steam či PSN a Tranzistor si vyhledat...

... neměl jsem v okamžiku, kdy se na PSN pro PS4 objevil konečně jejich již dříve vydaná a stejně chválená prvotina Bastion, nad čím přemýšlet. Zvlášť, když jsem z nějakého blíže už neupřesnitelného důvodu, majícího patrně něco společného se screeny ze hry, čekal, že podobně jako Tranzistor bude tohle RPG západních vývojářů, jak říznuté mechanicky SRPG, tak bude jako JRPG stát oběma nohama na kvalitní story a silném akcentu na výtvarnou stránku. Chyba. Zapamatovatelný a velmi zdařilý výtvarný rukopis Supergiant Games je vidět okamžitě na první pohled a rozpadající se svět společně s všudypřítomným hlasem Vypravěče sice okamžitě na první smyslovou evokují Tranzistor, ale jakmile jsem začal hrát, většina podobností se okamžitě odporoučela. Čistě akčně pojaté souboje jsem po pravdě řečeno opravdu nečekal, takže těch 250,00 Kč sem, 250,00 Kč tam, po chvilce hraní jsem to vypnul a vrátil se zpátky k Bloodborne. Pracně potem vybudované návyky si teď kazit přece nenechám...svalová paměť prostě z fleku po těch hodinách dřiny palec neukecá, aby uhýbal najednou místo kolečka křížkem. Zvlášť, když jsem chtěl v tom pytli koupit na relax tahovku a ne nějaký další akční RPG. Chybami se člověk učí.

Jenže i Bloodborne jednou musí skončit, takže mi to přece jen nedalo se po důkladné rozlučce s ní se k Bastionu vrátit. A zjistit, že nechat ho plavat, to by byla jen další chyba. Bastion sice fakt není tak originální a chytrý mix všech těch zajetých RPG subžánrů jako Tranzistor a s SRPG má společnou jen vizuální stránku (hlavně ve zpracování postav) a je v jádru skoro jen tradičním akčním RPG typu Diablo, ale důležité je to skoro. Těch pár věcí, co to skoro mají na svědomí, je totiž natolik zajímavých, že je díky tomu zajímavý i samotný Bastion. Takže k tomu skoro...

... z obrázků je myslím jasný, že výtvarný styl Bastionu je úžasný, roztomilý a moc povedený. Pravda, Tranzistor je díky dospelejšímu a vážnějšímu ladění ještě o třídu dál, ale sám o sobě je v tomhle směru Bastion zase o třídu dál, než jemu podobní a třeba takový Blizzard by se mohl lesčemu od výtvarníků Supergiantu přiučit. Jasně, není technicky to 3D, ale výtvarně to je bez debat za 1 i bez D.

... souboják je sice na první rande a potýkání si klasický, ale čím víc se mu dostáváte pod sukni, tím víc na vás začnou vykukovat různé drobné rafinovanosti, jako třeba dobře udělané countery, enemáci vyžadující trochu jinou likvidaci než ostatní a v neposlední řadě zábavné a feelingově solidní zbraně. Autoři využili relativní volnost, které jim žánrově neukotvené zasazení hry nabídlo a trošku propustili uzdu fantazii a krom toho, že jsou tak zbraně poměrně, podtrhuji poměrně, mechanicky originální nepostrádají všechny určité drobné vychytávky, které je krom jejich vylepšování třeba se naučit používat, abyste jejich potenciál využili naplno, takže se to i díky tomu herně drží v optimální vzdálenosti od click festu Diabla a jiných lootovaček. Úplně skillbased to zase taky není, protože na to je to defaultně až příliš jednoduchý, ale určitá hloubka z toho cítit je...a když si zvýšite obtížnost v chrámu prostřednictvím různých idolů, hned se vám v celé kráse aspoň na chvíli ukáže. Co mě pak mimo absence mělčiny rovněž potěšilo, je možnost kombinovat si ty dvě zbraně, které můžete mít u sebe, prakticky libovolně, jak vás napadne, Kid nemá žádnými povoláními a specializacemi svázané ruce a co mu do nich dáte, s tím si poradí...takže z něj k mému překvapení může být klidně Billy the Kid s dvěma kolty u pasu a vojenskou karabinou na zádech. Nebo SandoKid s rychlými mačetami a lukem. Nebo ten...Oberon the Kid s oštěpem a rychlopalnými noži. Zbraní je postupně dost a možných kombinací tím pádem taky, což jsem ale pochopil až v okamžiku, kdy jsem se omylem dostal ze svěrací kazajky zvyků, velících jedna sečná zbraň na blízko, druhá na dálku, jedna pomalá, druhá rychlá. Jen věcná škoda, že se zbraně hromadí až příliš rychlým tempem a než jsem si stihl jednu pořádně osahat, už jsem měl novou. A bez pořádnýho osahání to prostě u těchto docela od sebe odlišných zbraní není ono. Tréninkové arény pro každou zbraň jsou super, ale boj je boj, a dobře vymyšlená zbraň se osahává prostě až když je do čeho říznout a kdy jde o kejhák. New game plus tohle sice řeší, ale tak trochu z povahy věci možná s křížkem po funuse.

... a nikoliv významem poslední prvek DNA toho "skoro", příběh. Příběh o rozpadu světa, nápaditý ani ne tak jako premisou, jako podáním ústy všudezdejšího a vše komentujícího Vypravěče, nahrazujícího od začátku až do samotného konce veškeré běžné vypravěcí prostředky v podobě dialogů, záznamů, textů nebo animaček. Prostředek potenciálně hodně dvousečný, který by spolehlivě v rukách někoho méně šikovného mohl celému tomu nápadu zasadit K.O. svou otravností. Supergiant tímhle už ale podruhé dokázali, že v tomto směru k těm méně šikovným opravdu nepatří a byť Vypravěč prakicky nezavře ústa, komentuje, glosuje, vypráví tak vtipně, trefně a stylově, že od začátku až do konce nenudí. Nápad sice nen tak vypointovaný jako v Tranzistoru, ale Bastion byl první.

Takže jeden, druhý a třetí kousek, co dohromady definují to skoro a hned je z toho v jádru "jen" skoro tradičního akčního RPG typu Diablo, podstatně zajímavější a svébytnější RPG pozitivní kousek, který pro mě jako rovněž RPG pozitivního je bezesporu pozornosti hodný, protože RPG + (1+2+3) = BAŠTA.