Journey - voda v poušti

Journey není potřeba představovat. Ne jen proto, že s pravděpodobností větší než malou většina z vás tenhle "indie" klenot PS3 knihovny zná a většina z té většiny jej se stejnou pravděpodobností dokonce i hrála, ale v neposlední řadě proto, že v případě představování Journey se ten proces jednoduše míjí účinkem. Jistě, s dostatečnou slovní zásobou, jištěnou v záloze schopností umět ji ve správnou chvíli a na správném místě použít se dá popisem představit komukoliv skoro cokoliv, ale to ještě neznamená, že má ta snaha smysl a na konci svojí porodní cesty za sebou ponechaný smysluplný výsledek. Journey není složená z nějakého pestrého množství nestandardních herních mechanik ani není obsahově ležérně roztažená mezi několik žánrů a její dohrání vám nezabere víc než tři hodiny, takže technicky vzato by toho nebylo zas tolik, co popisovat, ale v jejím případě to jednoduše podle mě nemá prostě smysl. To, že vám někdo popíše, jak určitá věc vypadá, zní a co dělá, neznamená, že vám sdělí její smysl. Smysl věcí nedávají věci sami...tuhle přidanou hodnotu jim dává až ten, kdo je sám vnímá. A jak je vnímá. Hodnotu a smysl něčeho ve všech rovinách tak symbolického, netradičního a emotivního jako je Journey tak těžko zprostředkovat, protože ty podsatné věci jsou popisem nepřenosné a Journey je jednoduše potřeba si na vlastní kůži zažít. Člověk zkrátka je mírou všech věcí, a pro každého tak bude tahle cesta znamenat něco trochu jiného a je poněkud absurdní se vám snažit sdělit co by měla znamenat pro vás. Smysl má pouze sdělit, co znamenala a znamená pro mě. Nicméně čím méně z cesty skrz Journey vám toho někdo popíše, tím lépe pro vás. Čím míň toho z ní před samotným zahráním uvidíte, tím lépe pro vás...což pokud jste ji ještě náhodou nehráli berte před následujícími screeny, které vydají za všechna slova, a z části i je následujícím odstavcem, jako určitý SPOILER ALERT!!!

Zrození...

... objevování...

... hravost...

...nalezení...

... dospělost...

...zkoušky...

...stáří...

... pochopení?

Co se mojí maličkosti týče, pro mě je Journey krátce po jejím opětovném dohrání její nově vypuštěné PS4 verze zážitkem, který ani o den nezestárnul a neztratil nic na svojí síle a kouzlu nečekaného. Pokud by snad někdo chtěl další důkaz, že art design >>>>>>>>> technická stránka věci, není momentálně lepšího než Journey, která i dnes vypadá naprosto úchvatně a nebojím se říct, že o nic méně úchvatně nebude vypadat ani za dalších X let (jistě, 1080p v rocksolid 60fps je bonus příjemný, ale v tomto případě jednoduše nepodstatný a ani ne na první pohled patrný). Ne jen vypadat, ale i jako celek stejně silně, emotivně a ojediněle působit. Určité věci se jednoduše napodobit a okopírovat nedají, protože se napodobit a okopírovat nedají emoce a talent za nimi stojící a tím pádem ani emoce, které vyvolají. Zpravidla se jim říká "umění" a Journey pro mě osobně je dalším z nepotřebných důkazů, že "hry" si bez pochyb podobně taky takhle nechat říkat můžou...což ovšem samo o sobě ale nakonec moc neříká o tom, co znamená Journey pro mě. Takže...po časem dostatečně uleženém a opakovaným hraním Doc. JUDr. Empirií Csc. ověřeném dojmu, pro mě je Journey audiovizuálně naprosto strhující a jako celek i nejpůsobivější metaforou koloběhu života, s jako jsem se setkal. Zrozením a prvními nesmělými krůčky počínaje, přes nespoutanost, divokost a radost mládí, následovanou překážky a nabitým strachem z neznámého v dospělosti pokračuje, až shrbeným a vyčerpávajícím stářím a všude číhající smrtí konče. Cesta. Kterou jako život můžete a nemusíte sdílet a kráčet po ní s někým jiným. Metafora. Kterou takto ambiciózně, výstižně a emotivně zároveň nemůže zprostředkovat nic jiného než "hra". Hra, u které není tak podstatné, jak dobře se díky vyladěným, nápaditým (smyslem best co-op evar) a postupně se vyvíjejícím herním mechanikám hraje, ale co při tom hraní prožíváte, jak jeho obsah vnímáte a co si z toho putování v sobě odnesete. Journey. Voda v poušti. Pro mě. Pro vás?