Starfox Adventures – zeldíš, zeldím, zeldíme

Dlouho očekávaná, masivně vyhypovaná a díky plácnutí si Miscrosoftu s Nintendem taky první i poslední hra legendárních Rare pro Gamecube. Další kultovka, labutí píseň či skutečný mesiáš pro ty, kdo se nevyrovnali se vzhledem nové Zeldy? Dost možná, že od každého trochu.

Starfox.

Nebudeme si nic nalhávat, Starfoxe zná osobně v našem zapadlém koutě zapadlé planety zapadlého koutu galaxie, skutečně málokdo. A přestože v několika méně zapadlých koutech naší modro zelené krasavice je jméno Starfox uznávanou legendou, nebudeme bližší představování téhle klasické a za louží velmi populární střílečky, nijak zvlášť protahovat. Nové dobrodružství Foxe McClouda, odehrávající se pár let po rozprášení záporáka Androsse v předchozím díle, toho má totiž se svými kořeny společného míň než by se slušelo (koneckonců, hra původně neměla mít se Starfoxem společný ani název). Znalost minulých dobrodružství tak nebude k plnému vychutnání hry takřka vůbec potřeba a my si tak můžeme při představování vystačit s pár slůvky o kořenech a jmény Fox McCloud (se svým týmem) a Andross. Ze zbytku hry nezůstal takřka kámen na kameni.

Starfox Adventures.

Pravda, nutnou reminiscenci let předchozích tu samozřejmě najdete v podobě pravidelných, zběsilých akčních pasáží při sestupu z orbitu planety (plus prologu a překvapení na závěr), jádro pudla je ale někde úplně jinde. V Zeldě.  Ale hezky postupně.

Po prologu s liščí kočkou Krystal si příběh odchytne zevlující Foxův tým, zamává mu návnadou v podobě hrozící zkázy dinosauří planety před očima a lišák dobrodruh už se veze na jeho křídlech. Postupně jej tak protáhne po všech částech pozvolna se rozpadající planety (přístupné po otevření brány a následném přeletu s lodí), kterýžto proces musíte na každé z nich opětovným získáním ochranného magického krystalu obrátit. Sejmout původce všeho a zachránit při tom zajatou kočku Krytsal bude těžko někomu jako Fox McCloud proti srsti.

Příběhový rámec vašeho dobrodružství je tedy jak vidno poměrně klasickou a obehranou písničkou, která jako rámec nadále funguje, ovšem nic jiného než funkčnost od něj nečekejte. Když už se hra bere vážně, a Starfox se vcelku bere vážně, nebyla by působivější story s prokreslenějšími charaktery od věci. Hlavní devize hry jsou ovšem v zarámovaném a tak rámci stačí, že drží obsah po hromadě.

A co, že nám to příběh rámuje, pochopíte takřka ihned po vystoupení z vaší lodi na povrch planety. Fanouškům Zeldy bude po pár minutách jasno, proč ty neustálé narážky na ni, protože Starfox je obsahově zcela jasně koncepčně naklonovaná Zelda: Ocarina of Time. Najdete v něm stejně optimálně namíchaný a sladěný koktejl prvků celé řady žánrů (od plošinovek, přes RPG až po adventury), který nejenže perfektně funguje, ale rovněž ve výsledku chutná natolik originálně, že by si možná zasloužil vlastní žánrovou přihrádku (třebas zeldovina:)).

S Foxem (stejně jako s Linkem) tak strávíte hezkých pár hodin v relativně věrohodně vykresleném světě bez loadingů, ale zato s denními a nočními cykly, náladovým počasím a poměrně otevřenou herní strukturou (pod kterou se ovšem v tomto případě nenápadně ukrývá velmi lineární hra). Zde pak jsou vaše kroky omezovány poměrně logickými a z hlediska hratelnosti nutnými bariérami, usměrňovány úkoly, které dostáváte od místních prehistorických obyvatel a doprovázeny řadou soubojů, miniher a logicko exploračních problémů alá Tomb Raider. Všechno je pak ukázkově nenásilně pospojováno, díky čemuž se velmi snadno stanete integrální součástí místního světa. Hra vás prostě svojí atmosférou spolkne.

A vyplivne (skoro doslova:)) až na samém konci. Na cestě k němu vám pak budou při řešení neustálých problémů (z adventury má Starfox skutečně hodně) nápomocni jak váš poradní tým na drátě, tak především malý a všetečný "sidekick" (spřátelené NPCčko, které můžete pomocí jednoduchých příkazů ovládat), mladý triceratopsík Tricky, na spolupráci s nímž je založeno řešení celé řady problémů. A pak samozřejmě vaše kouzelná hůl, která kromě hlavní role vaší jediné zbraně, postupně po upgradech zaskakuje i v roli neocenitelného pomocníka při řešení hádanek na něž Tricky nestačí.

Star Adventure?

Z uvedeného popisu obsahu Starfoxe je bývalým majitelům N64 jasné, že Rare nezůstali jen u klonování Zeldy, ale vytáhli pár nápadů i z vlastních her (Jet Force Gemini, ale hlavně Banjo Tooie). Díky tomu tak sice lze těžko hře nalepit na záda cedulku s nápisem "originální", nicméně přesto je SA bez debaty koncepčně velmi, velmi moderní. Nedostatek originality navíc v tomto případě není na škodu, protože onen koncept Zeldy je sám o sobě geniální i velmi životaschopný a především zatím velmi málo přebíraný, jelikož jednoduše realizovat z hlediska game designu něco tak velmi náročného, zvládne skutečně málokdo.

A Rare to zvládli. To je nutno mít na paměti především. Až druhou věcí je, že to nezvládli bez problémů. Zatímco interface hry je takřka dokonalý a ovladači GC padne jako ulitý, v dílčích aspektech (především skákání) použitý koncept kontextového ovládání (činnost je automaticky vykonána pouze za určité "kontextové" situace) není pro hru tím nejoptimálnějším. Ve Starfoxovi tak můžete skákat či vytahovat se nikoliv v moment, kdy chcete nebo potřebujete, ale pouze v moment, kdy autoři uznají za vhodné. Většinou to sice funguje relativně spolehlivě, ale většinou rozhodně není vždy a navíc je ovládání ve výsledku poněkud omezující a místy vede k poněkud absurdním situacím, narušujícím logiku hry. Místy.

Poněkud závažnějším problémem je od poloviny hry trochu stereotypní design částí světa a především "puzzlů", které budete řešit. Nápady z první půle hry už se pouze v drobných modifikacích opakují a až na pár drobných výjimek vás hra ničím příliš nepřekvapí. Díky solidnímu "level designu" (který ovšem není zdaleka na úrovni Zeldy) je ale jejich řešení dostatečně zábavné na to, aby si hra udržela vaši pozornost až dokonce. Poněkud hůře jsou na tom souboje alá Zelda, které vypadají sice na pohled nesmírně efektně, ovšem veškerá ta působivá komba vyvoláváte od začátku do konce pouze jednoduchým mačkáním jediného tlačítka. Variabilita nepřátel je slabá a variabilita způsobu jejich likvidace na rozdíl od předlohy zákonitě taky. Bez ohledu na jejich množství (žádné Mark of Kri od Sony se žel nekoná).

Čistě subjektivně bych si pak ještě povzdechl nad poněkud nedotaženým level designem z pohledu vaší spolupráce s Trickym. Věčná škoda, že se Rare trochu neinspirovali Icem a vy se tak nemusíte (kromě krmení) o svého "sidekicka" vůbec starat. Dostane se za vámi i tam, kam se prokazatelně dostat nemůže; cestu mu nijak připravit nemusíte. Stačí se otočit a... blik, místo zmateného pobíhání u žebříku je Tricky z ničehož nic před vámi. Nejde samozřejmě o nic zásadního, ale prostě to působí divně. Stejně divně jako místy kontextové ovládání a stejně nedotaženě jako opakování nápadů, což jsou v souhrnu věci, které dělí Starfoxe od absolutní špičky.

GC´s Star.

Po technické stránce ovšem Starfox bezesporu špičkou je. Grafika je od začátku do konce nádherná a celá řada detailů vám mnohdy vyrazí dech. Ať už jde o fantasticky vypadající vodu, vlnící se stébla trávy, naprosto plynulé střídání se dne s nocí, v horku se tetelící vzduch či dokonalé nasvícení scény. Kapitolou samou pro sebe je hlavní postavička, která je dle mého vizuálně nejlépe udělaným charakterem, jaký je ve hře na čemkoliv k vidění a nemá daleko k CG postavičkách z filmů Pixtaru. Pravda, snímkování občas spadne pod jinak stabilních 50/60 fps a trochu tu chybí nějaké výraznější výjevy, ale i tak Starfox rozhodně je jednou z nejlépe vypadajících her na GC, potažmo  vůbec a s přehledem překonává konkurenci na Xboxu a bez problémů se může přinejmenším srovnávat s Jakem a Daxterem či Rachetem a Clankem na PS2.

Ozvučení je rovněž na úrovni, obzvláště práce s obsahově kvalitní hudbou je skutečně špičková. Nejenže každé prostředí má výrazně odlišný motiv, nejenže se hudba perfektně mění v závislosti na dění na obrazovce, ale autoři šli dokonce i tak daleko, že se hudba mění společně s denními cykly. Dabing je rovněž solidní, ovšem s tím, že dabéři jaksi nemají v poměrně nudných enginových dialozích, co hrát...

Rare ware.

Očekávání mají vždycky velké oči. O to větší, jsou-li živeny masivním hypem a podporovány skutečně mimořádnou pověstí tvůrců, kterou Rare bezesporu stále mají. A právě ony jsou patrně největším problémem SA. Pokřivují hodnotící kritéria a výsledek tak vyzní spíš než jako potlesk pro skutečně velmi kvalitní hru jako zklamání nad tím, že jde jen o velmi kvalitní hru. Hru, která disponuje geniálním konceptem Zeldy, ale postrádá její genialitu a celkovou dotaženost ve všech aspektech.

Rovněž postrádá ony inovativní prvky, které by ji, jako většinu ostatních her Rare, jednou postavili do vitrín muzea herních klasik. Rozhodně však v žádném případě nepostrádá kouzelnou atmosféru, skvělou hratelnost, špičkové provedení či punc výjimečnosti, vlastním těm několika málo hrám, jimž se podařilo neuvěřitelně náročný a komplexní koncept Zeldy zrealizovat na úrovni. A hlavně proto, je i poslední hra Rare pro Nintendo skutečně ještě pořád vzácným zbožím.

Slovní hodnocení: Pro fanoušky Zeldy výborná rozcvička před příchodem Wind Walkera, pro ostatní výjimečný herní zážitek.


Článek vyšel původně na herním webu Doupe krátce po vydání hry.



Poznámka dneška. Člověku se chtě nechtě neustále podbízí slovní spojení jako "labutí píseň Rare", které by se sem svým způsobem pro tuhle poměrně důstojnou rozlučku letité spolupráce Rare s Nintendem prostě tak nějak docela i hodila, kdyby nebyla významově ale v tomto případě tak trochu mimo. Pravda, byla to svým způsobem pro Rare v konečném důsledku před tou jejich akvizicí ze strany Microsoftu za 375 milionů dolarů rozlučka nejen s Nintendem, ale načas i s tvůrčí svobodou, nicméně i v područí MS si Rare pár let a čtyři hry (Kameo, Perfect Dark Zero, Viva Pinata, Banjo-Kazooie: Bolts and Nuts) svou pověst naprosté vývojářské špičky kvalitou i ambicemi svých titulů když ne podrželo, tak aspoň udrželo při životě. Leč přišla doma Kinectu a výhradně pro něj určených prostoduchých (byť v rámci sobě rovných kvalitních) ptákovin a pověst Rare šla definitivně ke dnu. Naštěstí pro Rare šel tamtéž i Kinect a na E3 představená novinka Rare Sea of Thieves po dlouhé době má na první pohled slibný náznak puncu kvality starých her od Rare, která by jim mohla pomoci se konečně odrazit ode dna a vydat se na palubě téhle originálně vypadající pirátské MMO adventury zpět na cestu do první ligy. Na cestu k tomu být opět "rare".