Devil May Cry 3 – Nářez

Po fiasku s druhým dílem skoro kultovního Devil May Cry se Dante vrátil na začátek zpátky ke kořenům. Ve velkém stylu, protože tohle byl návrat, na který se nezapomíná.

  

Family Ties.

„Bang, bang, bang, bang!!!“ Ebony a Ivory. „ Slash, svist, slash!“ Rebellion. „Sweet dreams!“ Dante. “Třísk. Do hajzlu. Třísk.“ Obtížnost. Hlavní protagonisté Devil May Cry 3. Seznamte se nebo pozdravte staré známé. Ostych nebo nedůvěru stranou. Téhle otevřené náruče se nemusíte bát. Nezklame vás, nezradí vás; víte-li, co od jejího objetí můžete čekat. Že si dobře vzpomínáte na DMC2? Zapomeňte na něj a předstírejme, že tohle fiasko prostě nespatřilo světlo světa. Když přistoupíte na navrhnutou hru s účelovou sklerózou, napoví vaším očekáváním ohledně DMC3 už jen zbožňovaný první DMC. Ano, přesně. Od objetí otevřené náruče DMC3 můžete čekat stejný zážitek, jakým vás obšťastnila náruč DMC. Hezčí, těžší, nadupanější, delší, minimálně stejně kvalitní, ale v jádru prakticky stejný. Díky bohu.

Všechno, co definovalo exaktický zážitek z hraní DMC je zpět. Všechno. Jistě, Ebony s Ivory stejně tak jako Dante, Rebellion, styl i divoká akce byly i v „tom-který-nespatřil-světlo-světa“, ale tohle byly jen dílčí prvky zážitku, který přinesl DMC. Dílčí prvky, které samy o sobě žádný exaktický zážitek nevytvoří, chybí-li jim stmelující prvek. Obtížnost. Dravá, nekompromisní, vyzývavá. Obtížnost, posunující hratelnost od nudné procházky růžovým sadem k adrenalinové smršti, která vás semele jako olivy a vymačká z vás to nejlepší. Teprve když spojíte Ebony s Ivory , Danteho, Rebellion, styl i divokou akci s obtížností, teprve pak dostanete všechno to, co jste dostali od DMC. Mimořádný akční nářez.

Invading Hell.

Kouzlo DMC3 není výsledkem zaříkávání jednoho z nejlepších a nejpropracovanějších soubojových systémů dneška. Není výsledkem zaříkávání brilantního spojení choreografie akce s mimořádně dravou zvukovou kulisou. A není ani výsledkem prvotřídní stylovosti každičkého kousku DMC3. Kouzlo DMC3 je v prvé řadě výsledkem dravé, nekompromisní, ale v jádru mimořádně dobře vyvážené obtížnosti her ze staré školy, které neznají „quick save“, nekonečno životů ani nerozdávají „checkpointy“ na každém rohu. Proč je nasnadě. Je to právě obtížnost DMC3, která vás přinutí naučit se využívat všech předností soubojového systému DMC3 a tím vám ukáže celou jeho hloubku a výjimečnou sofistikovanost. Je to právě obtížnost DMC3, co vás přinutí dění na obrazovce skutečně maximálně pozorně vnímat a ukáže vám tak dokonalost choreografie akce i dokonalost jejího spojení se zvukovou kulisou. Je to právě obtížnost DMC3, co vás přinutí vnímat DMC3 v celé jeho stylové nádheře. A je to právě obtížnost DMC3, která když spojí všechno tohle dohromady, dá vám neuvěřitelně silný a uspokojivý zážitek. Napětí, úleva, uspokojení. Jedno bez druhého nefunguje. A nic z toho by nefungovalo bez obtížnosti.

Obtížnost. Zvažte si sami, nakolik jste rozmazlení moderními hrami a nakolik jste ochotni do DMC3 investovat svoje nervy. Žádné sejvování před častými a špičkovými souboji s bossy. Žádné checkpointy. Každou misi budete muset udělat na jeden zátah. Smrt znamená její opakování od začátku, nemáte-li koupený orb pro "retry". Pokud vás z předchozích vět polil pot, radši na DMC3 moc nemyslete. Pokud se ale už jednou rozhodne game pro;-), udělejte sami sobě laskavost. Obtížnost nesnižujte. Za žádných okolností. Ani když už toho po xtém opakování též mise od znova budete mít plné brejle a nabídka "easy" na vás bude hodně svůdně pomrkávat. Ani tehdy. Vytrvejte. A DMC3 se vám královsky odmění.

Drive!

Není přehnaně a už vůbec ne samoúčelně obtížný. Je "jen" zdravě náročný. Náročný na pozornost, náročný na reflexy. Vyžaduje plně vaši pozornost. Když mu ji dáte, začnete brzy vnímat tempo, rytmus i složení krokových variací toho strhujícího akčního tanečku. Krok sum krok. Kotoul na stranu...slash, svist, slash. Výskok...bang, bang, bang. Á dva tři, dva dva tři. Nikdy nikdo v DMC3 neutočí bez varování. Úskok, double jump, rain storm. Otočka, slash, přerušení útoku démona, slash, vyhození ho do vzduchu, bang, bang, bang. Vytrvejte a tempo i rytmus vám sami přejdou rychle do krve. Po zvládnutí tempa i rytmu už zvládnete k základním krokovým variacím přidávat nová comba sami snadno. Chaos se změní v úžasný, divoký tanec; vy ze dřeva v tanečního mistra, jehož volenka zavede všechny do náruče smrti. A zaplaví vás neuvěřitelně silný pocit satisfakce a s pomocí nabyté důvěry ve své schopnosti si začnete užívat každé volenky.

 Užívat si, jak jste si od doby DMC (snad s výjimkou Ninja Gaiden) neužívali. A jak jste si možná ani v DMC neužili. Že je DMC3 hezčí, není třeba zdůrazňovat. Čtyřletá propast, která sourozence dělí od sebe, sice není tak očividně vidět, ale o tom, že je DMC3 hezčí než starší bráška ani o tom, že jde o jednu z nejlépe vypadajících her na PS2 nemůže být pochyb. Široká škála nových ultra "cool" pohybů je samozřejmostí, a byť některé z nich byly k vidění už i v "tom-který-nespatřil-světlo-světa", teprve tady nalézají skutečně efektivního využití. Výborným nápadem je přidání čtyř rozdílných stylů (dva útočné, dva defenzivní) z nichž minimálně tři jsou skutečně smysluplně využitelné a nabízí více či méně odlišný přístup k likvidaci, čímž výrazně přispívají k variabilitě akce a následně i k replaybilitě hry.

O hlavu pak DMC3 nepřevyšuje DMC jak v hloubce a životnosti, tak i v příběhu, který je nejen prezentován choreograficky fantastický zvládnutými animačkami, ale je obsahově překvapivě kvalitní. Námět je sice obehraný, jak používání slova "obehraný", ale DMC3 naštěstí na boj o záchranu lidstva před démony zvysoka kašle a téhle epiky používá jen jako efektní kulisy pro víceméně komorní příběh čtyř hlavních postav. A scénářům Capcomu nedůvěřivý světe div se, ono to funguje. Funguje to, protože postavy mají nejen notnou dávku charismatu, ale i kus osobnosti, každý pak v příběhu řadu silných okamžiků a jednoduše vám zkrátka přirostou k srdci (narozdíl od těch karikatur postav u RE4). A navíc celkově story jako prequel k DMC, v jádru zdůvodňující proč se série vůbec jmenuje Devil May Cry, prostě výborně funguje.

Inner Demons.

Co na DMC3 zas tak výborně nefunguje jsou v podstatě jen dva detaily. Gradace a občas fixní kamery. Fixní kamery místy k problémům vedou už z povahy věci, naštěstí však frekvence těch špatně umístěných je skutečně akceptovatelně řídká; částečně i díky tomu, že mnohdy se s kamerou dá - byť těžkopádně - manipulovat. A gradace? Inu s tou je to o něco horší, protože s ní pochopitelně manipulovat ani místy nejde. Podobně jako u God of War je de facto tempo akce od začátku do konce prakticky neměnné. Neroste počet nepřátel, neroste divokost a obtížnost místo růstu naopak klesá. Jistě, občas DMC3 zrychlí a přitvrdí na tempu, ale valnou většinu tanečku odtančíte v identickém rytmu, který bude navrch v druhé polovině mnohem pohodovější než v té první. Víc takových okamžiků jaké přináší 18 mise, kdy musíte zlikvidovat za sebou všechny bossy, které jste před tím porazili, by gradaci hry jen prospěla. A skutečně pořádný poslední souboj by taky nebyl od věci. Naštěstí graduje příběh, takže správné kataklyzma i katarze skutečně přijdou, byť ne tak úplně po herní stránce.

Win or Lose.

Jistě, DMC3 by se dalo k horšímu přihodit i to, že fakticky nic nového nepřináší a v podstatě jen rozvíjí a prohlubuje původní DMC. Ale já po druhém rozehrání hry pěkně na hard říkám "No a?" Proč hrajete hry? V prvé řadě proto, aby vám ukázali nové perspektivy, nebo v prvé řadě proto, aby vás pobavili? A pokud dokáží pobavit bez toho, aniž by přinesli něco skutečně nového, co na tom, že nic skutečně nového nepřináší? Ano, DMC3 je "jen" hezčí, těžší, nadupanější, delší, ale v jádru prakticky stejný jako DMC. No a?! A...díky bohu, protože právě díky tomu je to naprosto špičková zábava.

HODNOCENÍ: Výjimečně těžký, výjimečně dobrý akční nářez, plně vystihující všechny nuance tohoto slova. Dante ve vrcholné formě jiný slovy.

Článek vyšel pro českou odnož webového a papírového herního magu Gamepro krátce po vydání hry.

Poznámka dneška. DMC3 je při ohlédnutí zpět s největší pravděpodobností, kterou mě od vzrůstající jistoty těžko něco oddělí, jak vrcholem série, tak vrcholem stylových japonských akčních her z pohledu třetí osoby, tak i patrně produkce Capcomu, který soudě výsledků, které mi předhazuje moje RAMka, už takhle dobrou hru neudělal. Restart série v podání Ninja Theory se sice bezesporu povedl, nicméně ke kvalitě DMC3 mu přece ještě na kvalitách ne zrovna malý kus chybí.