Pro začátek a pro úplnost jen pár technických poznámek. Byť si pamatuju Blizzard z doby, kdy ještě dělali hry takřka výlučně na konzole a ta nejlepší z nich nebyla ani o Orcích, Zorcích nebo biblických arcilotrech, ale obyčejných vikinzích, nejsem žádný skalní fanoušek Blizzardu a potažmo ani čehokoliv z jejich produkce. Přesto, nebo právě proto málokterá hra z poslední doby
dokázala povozit moje dojmy jako na kolotoči tak, jak to dokázalo Diablo 3. A
protože příklady táhnou a zážitek z jejich jízdy na něm dokáží přiblížit
spolehlivěji než nějaké ty z nich vzešlé abstrakce, tak jim přenechám slovo...
... nahoru...
Přiznávám, že Blizzard mně ze
všeho nejdřív zaskočil i víc než příjemně překvapil zároveň velkorysým demem na
Diablo III, který se v době relasu hry na PS3 povalovalo na PS Store. Nejenže
obsahovalo snad celej první akt hry (pěkných pár hodin), ale ten šel hrát nejen
v singlu, ale i v coopu a to v obou případech hned za dvě postavy a snad i na
všechny možný obtížnosti. Dokonce s fungujícím autosavem, takže suma sumárum to
byla v mém případě zábava na několik nečekaně dlouhých hodin. Zadarmo. A od
Blizzardu. Wow.
... a dolů....
Čím už mně překvapil o poznání
méně je fakt, že jsem si během těch prvních hodin hraní Diabla III v roce 2013
připadal, jako bych byl zpátky v roce 1996, kdy vyšlo první Diablo, protože na
tomhle přírustku nebylo na první pohled těch 17 let vývoje gamebizzu vůbec
nikde znát a absolutně mi unikal jak ten povyk kolem D3, tak i to, co na tomhle
Blizzard tak šíleně dlouho dobu vlastně dělal. Balancoval skilly a obtížnost?
10 let? Grafiku? HD verze Champions of Norrath by vypadala mnohem líp... Příběh
a dialogy? Haha. Prostě doba vývoje hry je v porovnání s výsledkem jedno velké
WTF.
....nahoru...
Na druhou stranu se to pořád
minimálně za barbara dobře hrálo a ve výsledku se bezesporu dostavila slušná,
nenáročná holka Zábava dobrá na odreagování., s kterou jsem si docela i užil,
protože jsem žádnou diablovku docela dlouho nehrál. Přesto, že jsem se ale u
dema a tím pádem i prvního aktu slušně bavil, permanentně mě při tom koketování
se zábavou do pomyslného ucha mého heroického barbarského ega, kosícího s
radostí kostíky po desítkách, permanetně řval hlas Egona Náročného...
... dolů...
"Proč? Proč je při téhle
délce vývoje a finančních možnostech Blizzardu tak těžký ty herní mechaniky,
který mají vyladěný, zasadit je do nějakýho propracovanějšího fantasy světa,
kde by byla možná i explorace a člověk by netrávil celej čas jen blbuvzdorným mlácením.
Proč je takovej problém dát tomu mlácení kontext slušným příběhem a nespokojit
se s touhle nudnou céčkovou brakovou fantasy. Proč je problém udělat za ty roky
slušnej level design; minimálně první akt je v tomhle směru hrozně generická a
ničím nezajímavá nuda... stokrát viděný prostředí i enemáci, navíc
vizualně bez nápadu a jedinýho zapamatovatelnýho dungeonu. Proč je prostě
problém dát tomu solidními základu nějakou přidanou hodnotu. Kouzlo Diabla
je identický jako kouzlo CoD...je to snadno přístupná dávka heroismu a
testosteronu pro každýho, která se díky vyladěnýmu základu prostě dobře hraje.
Nic víc, nic míň...na rozdíl od Blizzu, ale vývoj nové CoD netrvá Activisionu
10 let. Proč? A proč mi do prdele wizzard běhá ve hře s mečem/ lukem v
ruce aniž by s tou zbraní vůbec mohl jakkoliv zaútočit?"
NAHORU!
A jak se tak ti Ego-ni ve mě
během opakovanýho hraní dema za jinou postavu dál pěkně tloukli tak, že bylo na
co koukat, ale po dohrání dema nebylo moc co zrovna na odreagování čas od času
hrát, přece jenom mi to nedalo a celý Diablo 3 skončilo u mě doma... abych za
nějakých pár (obrazně, ne doslovně řečeno) desítek hodin mohlo býti
"Dohráno".
... a zase dolů...
Za demon huntera na hard. A sice
nevím přesně za jak dlouho, ale poměrně přesně si pamatuju, že tři hlavní
bossové (Belial, Azmodan, Diablo) byli K.O. během 1, slovy JEDNÉ minuty a v
podstatě bez námahy. Stačilo mít aktivní skill "rapid fire", získaný
někde na 6-7 Lv. a trochu slušnější zbraň, což při frekvenci jejich výskytu či
dovednostem kováře, nebyl v podstatě vůbec žádný problém. Tolik k vyváženosti
hry, na které Blizzard makal dlouhé roky a důležitosti hráčova
"skillu" ve hře.
... a naposledy nahoru...
Nicméně opravdu jsem To dohrál do
konce, což v kontextu už napsaného znamená, že jsem u toho na rozdíl od
takovýho FC3, Dragons Dodma, Arkham City opravdu vydržel minimálně poměrně
slušnej počet hodin, což bych nevydržel, kdyby mně to nebavilo. Nebylo to nějakým
záhadným kouzlem her od Blizzardu, ale prostým a obyčejným spolehlivým
fungováním základních herních mechanismů, díky kterým se Diablo 3 jednoduše
prostě dobře hraje a na který se v poslední době poměrně úspěšně ve vidině
übergrafiky, plného pytle nadbytečných aktivit a zástupných produkčních hodnot
spolehlivě zapomíná, a která mají smysl až v okamžiku, kdy spolehlivě funguje
základ. Ten Blizzardu s výjimkou vyváženosti obtížnosti skutečně spolehlivě
funguje a byť mu chybí kvalitní nástavba v podobě aspoň Bčkového příběhu,
propracovanějšího herního světa a z něj vyplývající bohatší herní náplně, asi
lepší, než kdyby to bylo obráceně.
a ........
Po těch LETECH vývoje se ovšem
těžko divit, že by člověk čekal a chtěl obojí. A byť jsem se po krátkých
dávkách pravidelně dobře bavil, ne a ne se zbavit na patro se permanentně
deroucího "ale"...ale špatný to fakt nebylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat