"Calavera, Manuel Calavera." Čas už nějakej ten pátek odnes od doby, co jsem poprvé uslyšel tohle jméno. A přestože toho čas za tu dobu odnes podstatně víc než "nějakej ten pátek", jméno asi nejslavnějšího cestovního agenta Zemí Mrtvých mezi to "podstatně víc" rozhodně zatím nepatří. A nepomohla času ani jeho dlouholetá praxe v topení koťat v moři zapomnění, ani relativně úspěšná kastrace, kterou obšťastnil adventury, z jejichž lůna se Manny na svět vyklubal. Marná snaha, jméno Calavera prostě na smetiště nepatří a ještě "nějakej ten pátek" patřit snad nebude, protože Grim Fandango je díky svému remasteru trochu nečekaně zpátky mezi námi na konzolích i na mobilech, a s ním i jeho hlavní hrdina ve své staré dobré, (po)životní formě.
Doba se ovšem za těch 17 let změnila natolik, že je nutný menší vzdělávací exkurs. Grim Fandango je dokonalou ukázkou klasické adventury ze staré školy, čímž bych ještě před pár lety mohl v podstatě i klidně skončit, neb by tím byly jednoduše a srozumitelně řečeny víceméně všechny podstatné klady i zápory. Problém je ovšem v tom, že po tom, co čas adventurám provedl, je slovo adventura mezi mladšími ročníky synonymem už jen pro Uncharted, Tomb Raidera či v lepším případě hry od Telltale Games, a tak by elegantní shrnutí všeho do "klasická adventura ze staré školy" mohlo vyvolat poněkud zcestná očekávání, kterým přece jen bude jistější zakroutit krkem tak, aby koukala tím správným. Klasická adventura v tomto případě totiž neznamená nic jiného, než jen permanentní řešení vytrvale se kupících problémů za použití vaší hlavy. Výlučně vaší hlavy; hbité prstíky vám k ničemu nebudou, bystré oči a uši však od věci úplně nejsou. Každý z těch kupících se problémů má jediné, přesně nalinkované řešení, jehož předpokladem je používání správných věcí na správném místě, čehož předpokladem je zase najití či získání "správných věcí", což v případě, že nejde o "věci ničí", ale o "věci něčí" představuje mnohdy samo o sobě další problém. Předpokladem úspěšného řešení problémů je dále i dlouhé a časté konverzování se spoustou NPCček a abyste toho byli schopni, je třeba samozřejmě zvládat alespoň slušně jazyk jímž se mluví, což může opětovně představovat....co jiného, než opět problém. A to dost podstatný problém, protože jeho řešení je relativně dlouhodobé povahy a bez porozumění těm tunám dialogů si adventurku těžko někdo užije. Žádná akce, žádné plošinky, žádné quick time eventy. Jen a pouze kecání a řešení problémů naznačovaným způsobem. Klasická adventura ze staré školy jinými slovy. Problémy jinými slovy. Grim Fandango ještě jinými slovy.
Jestliže jsme u těch synonym slova problémy nutno podotknout, že jméno Manuel Calavera je tak trochu dalším z nich. Drží se ho s vytrvalostí čerstvě přisátého klíštěte, a to i přesto, že technicky vzato není co nasávat, protože nejen technicky vzato je Manny mrtvý. Vzdor celé řadě více či méně podložených očekávání to ovšem neznamená, že problémům je tím pádem pro Mannyho konec. V Zemi Mrtvých je totiž víc než živo, což by nemusel být sám o sobě problém, pokud by to živo z větší části nevytvářel stále ten samý z opic vzešlý a ze stromů slezlý druh, na jehož povaze ani změna jeho stavu nic nezměnila. To by samo o sobě nemusel být pro Mannyho jako jeho příslušníka až takový problém, nebýt toho, že jej trocha těch přeživších ambicí přivedla na stopu životem bujícího černého obchodu se vstupenkami k lepšímu životu nově zemřelých a trocha vlastního černého svědomí na cestu skrz Zemi Mrtvých za tou, kterou ne úplně vlastní vinou poslal kam nepatří. Ze Meche na Konec světa ve službách tajného hnutí Odporu, a to cestou, vyhrazenou pro ty největší hříšníky. Což už skutečně problém je...a má, jak už to u pořádného dobrodružství bývá, jen jedno notně obtížně proveditelné řešení.
Grim Fandango je jak už bylo řečeno klasická adventura, a to opravdu se vším všudy, přičemž k onomu již shora popsanému "se vším všudy" je na tomto místě přihodit i "včetně obtížnosti", abychom dostáli onomu "se vším všudy" opravdu za dost. Slovo obtížnost totiž ke Grim Fandangu (a potažmo klasickým adventurám obecně), patří stejně jako slova klasika, Manny, noir nebo Glottis. A pokud vám to pro nedostatek zkušeností s tímto eunuchovským žánrem samo nedošlo, může být Grim Fadango tím nejobtížnějším, s čím jste měli tu čest, což vám při hraní hry možná začne docházet velice brzy. Množství předmětů a míst k jejich použití, stejně jako postav a témat k pokecání, roste obrovským tempem, pomocnou ruku vám v podobě nápovědy nikdo fakt ani v nejmenším nepodá, a aby toho nebylo málo, rozhodne si tu a tam logika vybrat pracovní volno. Tam kde ovšem chybí logika, nechybí naštěstí většinou nápaditost a vtip (byť pasáže hry jako Petrified Forest a Tree Farm notně zavání hodně černým humorem na hráčovu adresu). Zákysy se tak díky tomu všemu sice střídají s - v dnešní době her pro všechny - už prakticky nevídanou rychlostí, ale ten slastný pocit z jejich likvidace, který je jedním z hlavních genů charismatu adventur, je perfektní náplastí na zoufalstvím zdeptané nervy a hnacím motorem hraní adventur. K čemuž se v případě Grim Fandanga přidává poznávání působivě vymyšleného a neokoukaně provedeného herního světa, výborně napsaných a zapamatovatelných postav, tak i časté záchvaty smíchu a výborně napsané dialogy. Stejně jako je tak Grim Fandango permanentním rozlouskáváním problémů, je i neutuchajícím gejzírem a přehlídkou nápaditosti, vtípků a popkulturních narážek na všechno možné, starými filmy jako Pojistka smrti nebo Casablanca počínaje Aztéckou mytologií konče. Všeho naděluje Grim Fandango pořádným dílem a porce jsou to věru vydatné. Trápit i bavit se tím vším člověk může i dnes bavit královsky...
... pro akutní nedostatek čehokoliv podobného na takovéto kvalitativní úrovni možná ještě víc, než v době, kdy Grim Fandango vyšlo. Zatímco dnes už žádné opravdu velké a produkčně vypiplané adventury už prakticky nevycházejí, před 17 lety byl žánr na vrcholu svých sil i popularity a kam se člověk podíval, tam bylo jeho nových, hlasitě o pozornost si vřískajících přírůstků plno. Monkey Island, King´s Quest, Tex Murphy, Atlantis, Broken Sword, Black Dahlia, Gabriel Knight... Dnes, dnes pusto prázdno, jen tu a tam nějaký více či méně podařený projekt z Kickstarteru nebo menší věci od indie vývojářů a samozřejmě produkce od Telltale Games, která má však mnohem blíž k interaktivním filmům, než adventurám, protože stojí prakticky jen čistě na dialozích a ovlivňování děje a herní stránka se smrskla na směšné minimum. Grim Fandango Remaster na situaci samozřejmě nic nezmění, protože i přes ústupek době v podobě moderního ovládání a mírně vylepšené grafiky původní verze, je pořád "jen a pouze" stále tím samým, starým dobrým Grim Fandangem. Dokonalou ukázkou klasické adventury ze staré školy. Hrou stále zoufale klasickou, zoufale staromódní a zoufale lineární (byť vás napadnou desítky řešení, možné je vždy jen a pouze jedno jediné), a přesto i právě proto zároveň stále zatraceně dobrou. Zatraceně dobrou připomínkou perly své doby, jejíž lesk a sláva už jsou pryč a ani ona ji už zpět samozřejmě nevrátí. O to víc, dokáže aspoň na chvíli ještě jednou bez lesku jejich velkých jiných světlic zazářit, takže věčná škoda si s ní spolu s Chepitem parafrází nezanotovat...
...."This litlle gem of time, let it shine, let it shine, Im gonna let it shine..."
Žádné komentáře:
Okomentovat