Stagnace. Degenerace. Neměnnost. Resident Evil. Od dob RE3 všechno synonyma. Všechna zapomenuta, všechna podříznuta jako podsvinčata ostřím změny v ruce RE4. Zapomeňte na RER, tragický RE0 i Veronicu. První skutečný RE nové generace je tady až teď. Vše odpuštěno?
Martiny bejby.
Protřepat, nemíchat. Platí to nejen u Jamese, když objednává martiny, ale platilo to i u Mikamiho, když určoval vývoj jeho hlavní residentovské série. Protřepat všechno, co dělá Resiho Residentem a s ničím tohle „martiny“ nemíchat. Protřepat, nemíchat. A znova. Další martiny prosím. Poslední dva RE při přechodu na nové konzole přihodily, aby se neřeklo, laciné olivové pozlátko krásné grafiky, ale Mikamiho heslo dne se neměnilo a bez výjimky platilo. Neměnilo, platilo. Došlo. Oliva sem, oliva tam, že šesté stejně suché martiny může začít lézt krkem, došlo naštěstí i Shinjimu.
Koktejl kotě. Od Molotova.
Protřepat a zamíchat. Pořádně a se vším, co chuťově k martiny sedí. Nová, nikoliv jen další runda je tady. A bez skurpulí a milosti za pochodu pálí tu starou známou, mrtvolně opotřebenou pachuť starých Residentů, co mají veteráni série na jazyku. Bez mrknutí oka RE4 spaluje svým tempem, stylem i laděním prakticky všechno, co definovalo po ty roky každého plnokrevného Residenta. A svým způsobem tak pálí nejen všechno, co jsme zatracovali, ale i všechno, co jsme na nich milovali. Kacíř nebo spasitel?
Statické kamery, pryč. Debilní digitální ovládání, pryč. Bedny, zase pryč. Zombie, pryč. Lickeři, pryč. Umbrella, pryč. Racoon City i jeho okolí, pryč. Do jednoho mrtvý, živý už jen ve vzpomínkách. Nic než popel. Žádné pokusy o oživování mrtvých, ale čistokrevné a skutečné vzkříšení Fénixe, kacířské i spásné zároveň. RE4 tentokrát recykluje z popela jen to, co k perspektivnímu životu skutečně potřebuje. Bere si slavné jméno, bere si pár vzpomínkám na RE2 známých postav, bere si životaschopné symboly minulosti (stroje, inventář, herby apod.) a bere si duši série. Napětí a bezútěšnost, obcházející všude kolem vás. A míchá ji s dávkou dynamické, zběsilé akce a dochucuje kapkou RPGčka. Protřepat, zamíchat.
Olivy...
Boom. Velké, dravé, neutuchající boom. Až takhle je nový koktejl explosivní. Leonův příběh o záchraně prezidentské dcerušky ze spárů pološílené španělské sekty je vedlejší. Přestože jde o jeden z nejlepších z béčkovsky laděných scénářů Residentů, je vedlejší. I španělský venkov, vyšperkovaný obstaróžním klišovitým hradem a i to, co přijde po nich...taky vedlejší. Byť tihle „vedlejší“ k nóvu RE4 jistě pilně přispívají, jsou vedlejší. Všechny podstatné změny totiž tancují v rytmu kadence akce.
Divoké, nespoutané a neuvěřitelně dynamické akce, která svým způsobem právě v těchto ohledech nemá na napříč platformami konkurenci. Přehledná kamera, která ustojí všechny zákeřnosti plně 3D grafiky? Máte ji mít. Dravé, inteligentní nepřátelé, před kterými se neschováte? Jsou tady. Využitelné zásahové body na jejich těle? Bingo. Nezapomenutelní bossové? Jakbysmet. Pořádné a efektivní zbraně s kterými je radost likvidovat davy? Jistě. Smysluplné interaktivní prostředí? Co jiného než kývnutí byste čekali?! Výsledek? Jízda, kterou jen tak nezažijete. Jízda, kterou byste od Resiho po všech těch letech toporné, omezené a pomalé akce nečekali.
Příkladů o smyslu tolika silných slov je v RE4 plno od začátku do konce. Vesnička, plná patrně šílených domorodců, kteří dokáží spolupracovat mezi sebou a jejichž žízeň po vaší krvi nezastaví zavřené dřevěné dveře ani útěk na střechu. Domorodců, pro které není problém vyrazit zamčené dveře, proskočit okny nebo si donést žebříky a vylézt nahoru za vámi. Domorodci, před nimiž se neschováte, tak to ani nezkoušejte. Neutíkejte. Myslete. Naučte se u akce myslet. Hledejte si strategicky výhodná místa, kde máte aspoň relativně krytá záda a přehled. Trefte jim nohy a dočasně je pošlete k zemi, nehybní nabízejí ideální výhled pro headshot. Jejich hlavy jsou s brokovnicí v ruce jistý jackpot. Vystřelte jim zbraně z rukou. Myslete a zkoušejte, co vás napadne. Efektních i efektivních způsobů likvidace je spousta. Nikdy neztrácejte hlavu. K tomu, abyste přežili až se na vás celá vesnice sesype, ji budete potřebovat.
A to je jen začátek. Začátek dravé a až do konce jen tu a tam utichající akční jízdy, které je podobných situací plná na každém rohu. A přesto ani na okamžik nenudí. Díky promakanosti a spoustě možností je variabilní. Díky dravosti a inteligenci nepřátel vždy nervy dráždící. Kulisy v nichž si užívá svou hlavní roli jsou neustále se měnící a přesto, že je to až na úvod jedno klišé za druhým, nikdy se neohřejí na placu dost dlouho na to, aby se stihli okoukat. Tahle jízda vás prostě nudit se nenechá.
A pak je tu mimořádně dobře vybalancovaná obtížnost a chirurgicky přesně dávkované tempo. Po každé větší bouři přijde klid. Uklidňující, byť primitivní hádanka. Varovné ticho a klid. Další jatka. Klid. Dech beroucí, nápaditý souboj s bossem, srovnatelnými s těmi nejlepšími, jaké jste zažili. Klid. Jatka. Šílenství. Při troše námahy vždy řešitelné a přežitelné. Včetně bezmála válečného běsnění v závěru. Tempo. S obrovským citem dávkované tempo. Dravé, vyvážené, strhující. Jako akce sama. Víc než půlka kouzla RE4.
Zbytek dotváří atmosféra. Dusná, těžká, konzistentní. Dcera ideálního spojení strhující akce a dokonalého audiovizuálního zpracování. Grafika, byť má i několik slabých chvilek, vám bude po většinu času otevírat ústa dokořán. Wow. Jedno, druhý, třetí…další a další. S přestávkami od začátku až do konce. Úžas, ohromení. A přesvědčivá schopnost vyvolat napětí svými esteticky hororovými kvalitami, které nikdy nebyly působivější. Díky úrovni grafiky. Citlivé a jemné brnkání vynikající hudby a zvuků na nervy dobarvuje orgastický zážitek pro smysly z něhož hustě kape napětí. Kap, kap, kap, smáčejí RE4 od hlavy k patě. Strach pusťte z hlavy. Tohle je pořád Resident Evil.
...s peckami.
Jsou. Ale nebojte se, tohle je pořád špičkový RE. Ani až zbytečně primitivní hádanky, ani monotónní herní náplň, ani místy hluchý kulisoidní level design, ani nemožnost hýbat se při střelbě, ani průhledný a jednoduchý příběh, a ani všechna tahle „ani“ dohromady nemůžou oslabit sílu herního zážitku z RE4. V tomhle směru nemá RE4 vážnější problém. Bohužel tu ale zůstává ještě moje malá, náročná maličkost...a já s RE4 tak trochu jeden problém mám.
Jeden jediný, pro mě však nikoliv nepodstatný. Absence nezapomenutelnosti. Po celých 25 hodin hrací doby RE4 (+ dalších dobrých 5 hodin s výbornými minihrami) jsem se fantasticky bavil, ale až jsem vypnul GC a zavřel oči, neměl jsem na co vzpomínat. Herní zážitek z RE4 působil, dokud jsem hrál. Až skončil, sbalil se a vyšuměl. Jistě, vybavuji si jak jsem mnohokrát nevěřícně zíral s otevřenou pusou a stejně tak si vzpomenu na řadu infarktových situací… ale nevybavuji si jedinou chvilku, kdy by mě běhal mráz po zádech. Jedinou chvilku, kdy se mnou dokázal RE4 vnitřně opravdu pohnout, srazit mě na kolena a nechat lapat po dechu.
Scéna, při níž umře jedna z hlavních postav hry, můj problém s RE4 vyjadřuje dokonale. Nic při ní necítíte. Když umřel, tak umřel. Kdyby to potkalo Leona, nebylo by to jiné. Naprostá emoční prázdnota. RE4 nevytváří žádná pouta mezi vámi a postavami, protože vám o nich nic neřekne. Výsledkem je lhostejnost. Vůči přátelům, i vůči nepřátelům. Dopředu vás nepoženou emoce, ale pouze zábava. U RE4 se budete královsky bavit, ale těžko budete mít co prožívat. Zábava zůstává zábavou bez přidané hodnoty.
Repeté.
Anebo taky ne. Možná, že na rozdíl ode mě vám bude běhat občas mráz po zádech. Možná, že na rozdíl ode mě budete napnutí, jak to všechno skončí. Možná, že na rozdíl ode mě ve vás závěr hry vyvolá něco víc než jen mírně nadzvedlé obočí. A možná, že vám jsou uvedené věci na rozdíl ode mě šuma fuk. Více než možná ale na žádném z uvedených "možná" zas tak nezáleží. Herně je totiž RE4 bez debaty společně s tři roky starou Eternal Darkness dokonalou ukázkou, jak se můžou survival horory a potažmo i zajeté série dostat ze svěrací kazajky omezujících archaismů a spirály degenerace. RE4 - byť fakticky nepřináší nic revolučního - je herně spása a budoucnost nejen série RE, ale i survival hororu. Cesta hodná následování. Jen doufejme, že po ní Capcom znovu nepůjde slepě s heslem "protřepat a nemíchat" dalších devět let.
Hodnocení: Společně s Eternal Darkness ve své době nejlepší a nejzásadnější survival horor stávající generace a potencionální budoucnost žánru.
Článek vyšel na české odnoži herního webového i papírového magu Gamepro.
Poznámka dneška: Žel optikou dneška se Capcom a celá série stala obětí zaslouženého komerčního i kritického úspěchu RE4, protože Capcom se opravdu po tomhle zářezu do herní historie držel úspěšného RE4ceptu skoro beze změny i při klohnění dalších dílů. Zatímco u RE5 to díky změně prostředí a co-opu ještě prošlo, u RE6 už toho i díky ještě akčnějšímu pojetí hry měli hráči i kritici z větší části plné zuby. Hra s ohledem na nafouklý rozpočet a velká očekávání Capcomu komerčně i herně zklamala (byť jde paradoxně o nejúspěšnější hru v sérii) a sérii, kterou do té doby drží na očích epizodicky pojaté bokovky a remastery, čeká avizovaný restart. Znovu protřepat a zamíchat.
Žádné komentáře:
Okomentovat