středa 27. května 2015

InFamous: Second Son

Spokojenost.


Jasně, mohlo to být delší, mohlo to být variabilnější a mohlo tam být víc vedlejších misí na zpestření. Ale první pocit, kterej se mně po dohrání rozlil v těle, se dá nazvat jako spokojenost. Délka hry pro mně vzhledem k tomu, že jsem se nezačal ani na chvíli nudit, byla tak akorát, variabilnost herní náplně sice struktura misí nevytváří, ale díky tomu, kolik a jak výborně vyladěných schopností máte tentokrát k dispozici i díky absolutní volnosti pohybu a otevřenému prostředí, si tu akci zvariabilníte sami. A ta koncetrovanost herního obsahu, soustředěná čistě na věci, které mají v kontextu příběhu a světa hry smysl, ořezaná o všechny ty moderní tendence do každé virtuálního koutu rvát spoustu s herním universem nesouvisejících blbostí na zpestření, ta mi po pravdě řečeno vyhovuje. Stejně jako to celkové civilnější pojetí hry, story i postav. Delsin je konečně uchopitelná, uvěřitelná a jednoduše dobře napsaná postava, na rozdíl od Colea, kterej byl v obou dílech spíš zápletkou než postavou. Story se tentokrát vykašlala na epiku a twistové veletoče, a jde si poměrně jednoduše za dopředu jasně vytyčeným cílem, což je i vzhledem k tomu, že ji spolehlivě dopředu táhnou výborné animačky a zajímavé postavy, poměrně příjemná změna.




Hlavně se to ale jednoduše prostě výborně hraje, protože Suckeři mají mechanicky všechno zmáknuté na jedničku a je radost se s Delsinem pohybovat i bojovat, protože každá jeho akce má ten správnej feeling a skoro každá schopnost praktické využití v akci. A ničemu pak samozřejmě není na škodu, že to naprosto fantasticky vypadá a v těch 1080p, neprzněných prakticky žádným aliasingem (IQ hry je bez konkurence), to běhá naprosto stabilně na 30+ FPS.




Jen stále škoda, že ten dokonale vypadající herní svět není trochu víc živějším a funkčnějším místem, ale stále jen spíše otevřenými kulisami. Pokud od toho ale člověk znalý předchozích dílů nečeká sandbox, ale akční hru v otevřeném světě, tak mu ten výslednej pocit spokojenosti v těle ani tohle jen tak nezkazí. 




Takže na začátku i na konci za mně jednoznačně spokojenost.


Update 1.0. Po dohrání story módu hry jednoznačně doporučuji alespoň se s tabletem či PC po ruce mrknout na velmi neortodoxní DLC zdarma v podobě Paper Trialu, který je tak trochu ve stylu old school adventur narván celou řadou rafinovaně vymyšlených puzzlů, které vás donutí zahrát si na detektivy, přičemž výsledky úspěšného pátrání příjemně obohacují pozadí příběhu hry.



Update 2.0. A marné rozhodně není ani druhé, samostatně spustitelné DLC v podobě First Light, u kterého se už ale budete trochu plácnout přes kapsu, pokud jste si ho samozřejmě nestáhli v rámci lednové nabídky na PS+ zdarma. Těch zhruba 4-5 hodin story linie v kůži Fetch jsem si užil skoro stejně jako jízdu napříč Seattlem s Delsinem, protože Fetch i její osobní story jsou obě poměrně zručně napsaný a příjemně doplňují dějovou linku Second Sona a řádění ve městě v kůži superhrdiny neztratilo od doby jeho relasu nic na svém drivu, zábavnosti, hratelnosti ani vizuální opulentnosti. Fetch škoda, že schopnosti Fetch se neliší nijak zásadně od toho, co jste díky ní už zakusili s Delsinem, což platí analogicky i o herním prostředí, které z větší části tvoří už viděný Seattle.

Žádné komentáře:

Okomentovat